V matematice se prostor liší od jednodušších struktur (např. grup) zejména nutností mít počátek (tedy nulu) a nějak definovanou metriku, tedy způsob jak v tom prostoru určit vzdálenost mezi dvěma body.





Možnost Nic složená jen z abstraktních vlastností, jenž jsou si kvantitativně rovnoprávné, může (a to ještě v nejlepším případě) vytvořit jen jakýsi degenerovaný útvar-bod s nulovou délkou hran jenž je ale jaksi odlišný v různých směrech.
Třeba jako tato pseudokrychle. Žádný objekt nemůže samozřejmě měřit sám sebe podle sebe.


Představme si ale další zcela korektní možnost Nic, jen mnohem větší. Pochopitelně i ta je sama o sobě také jen takovým degenerovaným útvarem-bodem, jemuž bude odpovídat jakýsi mnohodimenzinální (pseudo)geometrický propletenec, který bude
vypadat "rozumně" jen v několika velmi vzácných projekcích.



Předpokládejme, že obě možnosti Nic jsou zcela disjunktní, tj. nesdílejí žádné elementární abstraktní vlastnosti. Potom při jejich "superpozici" lze výsledek interpretovat jako umístění "skutečných" vlastností (barevných) na vlastnostech-souřadnicích
šedé struktury. Všechny hrany původní barevné krychle budou samozřejmě zachovány, ale díky přítomnosti jejích vrcholů v zobecněných vrcholech ALFA, BETA atd. bude možno zavést metriku, např. tak že vzdálenost A-B bude minimální počet elementárních
šedých hran mezi ALFA a BETA. A také vytvářet různé projekce barevné krychle v tomto systém odstraňováním různých šedých vlastností-souřadnic, zde například X.


Nakolik bude taková "prostorová" interpretace věrohodná závisí na vlastnostech "šedé" možnosti a umístění té "barevné" v ní.
Souřadnicový systém může být obecně dvojího druhu - "horizontální (či pravítkový)" nebo "vertikální (či doménový).

V prvním (horizontálním) dává velký počet elementárních abstraktních vlastností možnost vytvořit v jedné doméně velký počet "souřadnic" (jenž se samozřejmě nesmí opakovat!). Souřadnice nějakého X pak vypadá skoro "klasicky", např. (ABCDEaeklmn, JKLMbflmspsvz, RSTUijowz).

Aby "metrika" dobře fungovala, musí být "šedá" možnost Nic homogenní a skutečně všechny potřebné souřadnice obsahovat - nejsou tam "automaticky". Příklad nahoře je samozřejmě jedním z nejhorších možných pro souřadnicové použití.

Horizontální systém zdánlivě vypadá podobnější tomu co pozorujeme, ale ve skutečnosti je problematický z hlediska tvorby projekcí a tedy i iluzí.


V doménovém systému je jen málo elementárních abstraktních vlastností. Proto aby nedocházelo k opakování, musí být vysoký počet vertikálních stupňů takové možnosti Nic. Souřadnice pak vypadá jako (1,2,(2,3,(1,4,5,(2,4,(3,5,6,(2,4, X))))). 1,2 atd. každé
každé úrovně znamenají samozřejmě pokaždé něco jiného, jsou to vlastně čísla "slotů" dané úrovně.

Vertikální (doménový) systém dobře respektuje intuitivní fakt, že čím jsou si dva body blíže (vzdáleností), tím jsou hlouběji je jejich společná doména umístěná ve struktuře "prostoru".

Oba výše popsané systémy jsou "ideální". Reálně nastávají různé mixy jak mezi horizontálním a vertikálním, tak mezi "prostorem" a "skutečnými vlastnostmi", protože elementární abstraktní vlastnosti prostě jsou kvalitativně stejné.
Q: Co se stane když je zcela identický "objekt" na několika místech "prostoru"? Je Ztotožněnou komplexní vlastností svých (různých) souřadnic?
Q: Co se stane když "prostor" vytvoří Ztotožněnou komplexní vlastnost?


Prostor je vlastně projekcí, která vznikne odstraněním abstraktních vlastností "objektů".


I samotný "šedý" prostor ovšem může "vlastností" něčeho ještě mnohem většího.

Fraktál nekonečné neurčitosti

Zpět na úvodní stránku