Proč něco existuje místo aby neexistovalo nic? (jakože něco reálného s nějakými vlastnostmi a ne blbosti jako množina neexistujících věcí nebo krabice z níž jsme vyndali i logiku s matematikou)
My si pojmy existence či realita spojujeme s nějakými geometrickými a topologickými vlastnostmi dotyčného objektu a prostoru v němž se nachází. A domníváme se, že Nic žádné takové vlastnosti mít nemůže, tudíž tu musí být nějaké Něco odlišné od Nic.
Jenže Nic je potvůrka podivná a částečně to dokáže, takže původní otázka vlastně nemá smysl, protože kromě Nic a imaginárního Méně než Nic objektivně skutečně nic neexistuje.
O tom jak to Nic dokáže je vlastně skoro celý zbytek tohoto webu. Tady jen uvedu pár zajímavých vlastností a schopností Nic, aby bylo jasné že nevařím z vody.

Jak už bylo uvedeno, Nic nemá žádného objektivního pozorovatele. A nemá ho mimo jiné proto, že nemá ani hranici, která by ho od něj oddělovala geometricky ani logicky.
Nic je tak jak je, nedá se prakticky nijak popsat. Naopak všechny naše základní pojmy jako (ne)existence, (ne)realita, paradox jsou obrazem různých možností jimiž se Nic může či nemusí uzavírat do sebe.
Nic není negativní pojem jak se často uvádí, je neutrální. Jako zobecněná nula. Dobrá počáteční představa Nic je bod bez vlastností. Nebo body. Díky neutralitě se v ničem neshodují ani neliší. Bod/body ale v čem?
Prostor rozhodně ne, to je už docela složitý matematický objekt vyžadující metriku a nějaké definované základní operace v něm. Dá se raději říct, že Nic "plave" v Méně než Nic, což je totéž jako říct, že nemá reálného pozorovatele.
A protože ho nemá, může být de-facto paradoxem, tj. být mnoho vzájemně se lišících možností najednou. Včetně těch, které lze nějak geometricky či topologicky interpretovat.
Nic promítnuté v takové geometrické interpretaci se musí lišit samo od sebe o několik dalších Nic. Nebo musí obsahovat několik jiných Nic. Přesněji to "několik" znamená kaskádu elementárních Neztotožnění se vznikem jednoho rozdílového Nic.
Obecněji se ovšem může lišit samo od sebe o Méně než Nic, což je ovšem nereálná/imaginární ve smyslu ne-geometrická operace, kterou lze také chápat jako plné Ztotožnění (nadále název této operace) libovolných částí Nic mezi sebou nebo i celkovým Nic.
Nedá se nic vyloučit, protože není nikdo, kdo by to mohl z nějakých důvodů udělat. Takže bod fakt ne, nýbrž paradox či spíše klubko paradoxů. Je třeba si na nepozorovatelnost Nic zvyknout. Stejně jako na nevýznamnost rozdělování na reálné a nereálné.
Podrobněji k Ztotožnění a Neztotožnění zde.

Geometrická část každé kombinace možností Nic je nějakým "stromem" nebo naopak "matrojškou" (v níž ovšem v každé úrovni je vnořena více než jedna menší). Tyto stromy či matrjošky končí (ale nezačínají!) v Méně než Nic, tedy v nereálnu.
Ovšem výše zmíněná nereálná operace Nic=Nic (bez vzniku rozdílového dalšího Nic) umožňuje Ztotožnit libovolné dva (nebo více!) uzly stromu (nebo vnořené matrjošky) a vytvořit tak jednu či více uzavřených smyček.
A taková soustava smyček už je tím, čemu říkám Nepodmíněná existence. Jako celek má stejně nejasný paradoxní status jako celé Nic, ale všechna její "vnitřní Nic" už neleží v Méně než Nic, nýbrž pouze v sousedství jiných Nic (z nichž některá ovšem už tuto
vlastnost mít nemusí). A mohou být tedy "reálnými pozorovateli" této smyčky a jejích přidružených "slepých" Nic. Nepodmíněná existence není Nic, ani možnost Nic, protože ji lze jednoznačně geometricky či topologicky zobrazit. Je reálným výsledkem kombinací
možností Nic - něco na způsob zobecněného i x i = -1 .
Podstatné je, že žádná z těchto struktur není kontinuum. Vždy se jedná o diskrétní logické struktury - řetězce kombinací "možnost nastává" vs "možnost nenastává".
Nepodmíněná existence v sobě může obsahovat vnořené další Nepodmíněné existence.
Nepodmíněná existence může vzniknout doplněním Podmíněné existence jinou Podmíněnou existencí. Může se tak případně "realizovat" celá kaskáda vnořených Nepodmíněných existencí.
Dále si lze představit, že když se ještě nakombinuje hodně takových smyček, vznikne už celý složitý topologicko-geometrický útvar či mnohodimenzionální graf s mnoha možnými "reálnými pozorovateli".
Celé je samozřejmě naprosto statické, skutečný čas se do toho nemá jak dostat.
Zato v těchto velikých Nepodmíněných existencích vznikají pro některá pozorovatelská Nic různě složité iluze. Včetně iluze času, života, vědomí.

Poznámka 1: Ve fyzice je vlastně právě "naivní Nic jako bod bez vlastností" oním virtuálním pozorovatelem, kterého lze kamkoliv umístit i s jeho vztažnou soustavou, aniž by jakkoliv ovlivňoval zkoumanou realitu...
Poznámka 2: Prvek nereálna v této konstrukci reality dost připomíná násobení vlnové funkce její komplexně sdruženou funkcí v kvantové mechanice.

Poznámka 3: Jak dostaneme na čistý papír nějakou informaci bez tužky? Zohýbáme ho. Představme si nekonečně tenký papír a máme dobrou představu jak Ztotožněními vzniká geometrická realita z Ničeho.


Vzhledem k negeometrickým vlastnostem možností Nic každé zobrazení silně kulhá, dokonce i pro velmi malé a idealizované možnosti. Můžeme si třeba představit Nic jako 8 Nic z nichž každé dále obsahuje 3 Nic. A k tomu stanovit, že skutečných Nic není 24,
nýbrž jen 12, protože vždy 2 jsou "Ztotožněna". (na obrázku vpravo - pohled na "strom" či "matrjošku" shora, páry Ztotožněných Nic jsou vždy stejnou barvou)
Nebo naopak vyjít z těchto dvanácti Nic a na nich vytvořit 8 vzájemně se překrývajících tříčlených skupin. (na obrázku vlevo)
Na obrázku dole pak vidíme, že to dá interpetovat jako jakási pokroucenina, která se dá sice nakreslit, ale nemůže reálně existovat. Asi jako ten Penrosův trojúhelník v úvodu.
Navíc délka hran je ve skutečnosti nulová, protože vyjadřují Ztotožnění. "Sousedství" dvou uzlů ve skutečnosti znamená sdílení nějaké abstraktní vlastnosti.


Velmi vyjímečně nastane případ, kdy kombinace "správné" struktury možnosti Nic a "správného" Ztotožnění některých dílčích Nic vytvoří něco co se dá reálně geometricky interpretovat. Třeba jako krychle.

Nepodmíněnou existencí je tento útvar pro 8 "prostředních" Nic - uzlů krychle. Těch 12/24 "nejnižších" nemá jednoznačné geometrické umístění a tudíž nemohou být "pozorovateli". "Nejvyšší" Nic zas existuje jen formálně jako souhrn svých částí a nemá co pozorovat.
Nepodmíněnými existencemi jsou samozřejmě i útvary nižších dimenzí z nichž je daná Nepodmíněná existence složená. V tomto případě čtverce obvodů stran krychle. Může se stát, že sama "mateřská" Nepodmíněná existence je geometricky absurdní, ale některé její
části nižších dimenzí jsou v pořádku - viz příklad výše před "krychlí".



Může dokonce nastat případ, kdy touto interpretací je několik oddělených geometrických útvarů.


Většina možností je samozřejmě daleko mimo jakýkoliv popis a interpretaci. Co je například tohle ?!


Na druhou stranu existuje řada možností Nic, které jsou sice nereálné a nezobrazitelné, ale po větším či menším doplnění z nich něco reálně geometrického vzniknout může. Jako v tomto případě, kdy byly z "krychle" odebrány 2 hrany.


Je zřejmě, že lze i naopak jakkoliv složitý geometrický útvar vyjádřit jako takovouto kombinaci "stromu" či "matrjošky" a Ztotožnění. Obrázek snad kreslit netřeba...


V některých případech je názornější si výsledný geometrický útvar nepředstavovat v jeho skutečné vysoké dimenzi (což lze vždy), nýbrž jako propojení několika nízkodimenzionálních útvarů. Malý počet mnohonásobně Ztotožněných Nic plní lépe roli vlastností
jednodušších útvarů než mnoha jejich dodatečných dimenzí.




Ačkoliv Nic je pořád stejné, v interpetacích může zaujímat roli bodů, hran, ploch atd. Nebo i vlastností, viz příklad výše. Zde je zase krychle, tentokrát jako seskupení svých stran místo hran a bodů.

Zde jsou "pozorovatelskými" Nic opět uzly krychle, přestože jsou tentokrát dány jako místa styku stran, nikoliv hran krychle.


Docela to připomíná buddhistický brahman, neměnný ale "poblikávající" různými pomíjivými možnostmi a v nich se tvořícími iluzemi.
A taky to připomíná "kvantové tunelování" při němž částice reprezentovaná vlnovou funkcí prochází v nereálné podobě potenciálovou bariérou a poté se opět stává reálnou.

Moje původní představa instance Nic je tady. Měl jsem tehdy ještě problém s tím, že končí v Méně než nic a že její vztah ke geometrickým útvarům není tak přímočarý jak by se mi líbilo. Také jsem se domníval, že i původní
"velké nic" je obklopeno Méně než Nic, což není pravda, protože je definováno jako součet těch menších, na které se ten problém tedy přenáší.

Zpět na úvodní stránku