Naše realita z ničeho
Jak je v Nic obsaženo to, co vnímáme jako naši realitu?
Texty trochu zastaraly, platí výklad v Třístupňovém modelu. Ale obrázky jsou pěkné a platné.
Pro připomenutí 4 hlavní "axiomy":
1. Nic nemá objektivního (=vnějšího) pozorovatele
2. Nic může obsahovat libovolný počet různých! Nic
3. Nic může být obsaženo v libovolném počtu různých! Nic (tedy se do nich promítat). Alternativně lze říci, že každé nejnižší Nic (které už žádná svoje vnitřní Nic nemá) může být totožné s libovolným počtem
dalších "nejnižších Nic". Pro vyšší Nic to platí jen když se shoduje jejich struktura nižších Nic až po ta nejnižší. To je ale jen nutná podmínka - pro případ že takové Ztotožnění opravdu chceme modelovat.
4. Nic se od sebe vzájemně liší svými vnitřními Nic - jejich počtem a tím, s kterými dalšími Nic je spojují. (pokud se tedy liší a nejsou jen projekcemi podle bodu 3)
A "axiom" tohoto modelu je, že možnost Nic je jednoznačná. Případná nejednoznačnost popisu je proto chybou modelování, ne nejednoznačností možnosti Nic.
Jak tedy v možnosti Nic obsažen například tento jednoduchý geometrický 3D útvar?
Krok 1: Vezmeme možnost Nic ve formátu "Vnořené koláče". Samozřejmě nic nevybíráme protože tam nejsme. Je to prostě jedna z možností, ostatní jsou jí rovnocenné, jen je tu zrovna nepitvám.
Kroužky nejsou dílčí Nic, nýbrž jen jejich Neztotožněné projekce. Je jich proto 72 místo pouhých 10 Nic.
Krok 2: Zvolíme mapu všech Ztotožnění v této možnosti Nic. Opět nic nevolíme, jako v Kroku 1. Nějaké slovní obraty se použít musí.
Ztotožňujeme samozřejmě pouze "nejnižší Nic", která už žádné menší "koláčky" v sobě neobsahují.
Ztotožnění těch vyšších vznikají případně až sekundárně, pokud se jejich vnitřní struktury zcela shodují a to Ztotožnění opravdu v možnosti Nic je. Jinak stejná struktura neznamená automaticky Ztotožnění.
Nejmenší kroužky jsou ostatně také všechny "stejné", ale Ztotožněné do 10 Nic...
Aplikace této mapy Ztotožnění na zvolenou možnost Nic musí splňovat jen následující podmínky, pokud je nesplňuje vrať se na Krok 2:
Podmínka 1: Neopakují se stejně složená dílčí Nic. Jednou jsem zvolili, že možnost Nic je třeba z deseti různých dílčích Nic tak tam nebude žádné dvakrát ab, dgf, cgih, ehi, ... fgh, fgh!
Podmínka 2: Neopakují se stejná Ztotožnění do jednoho dílčího Nic. Žádné aab, beeeec, ffgg atd.
Podmínka 3: Žádné Ztotožnění není do všech dílčích Nic dané možnosti. Žádné abc, akl, axy, acu...., amn.
Podmínka 4: Žádné Ztotožnění nedubluje jiné ve všech svých výskytech. Žádné abc, abde, abkl, abijt...., abxy.
Pokud je všechno OK, dostaneme "vzor", v němž již lze vidět geometrický útvar s nímž tento pokus začal. Ovšem jen jako jednu z velmi mnoha jeho 3D projekcí.
"Mateřský" objekt by měl stejně uzlů (zde 18), ovšem mnohem více propojení (a tedy i dimenzí), protože každý bod s nějakou vlastností (a,b,...j) musí být propojen se všemi ostatními body obsahujícími tuto vlastnost.
To není popřením Podmínky 2 (žádná aaaabc...) nýbrž vyjádřením faktu, že "a" (stejně jako ostatní vlastnosti) už nelze zobrazovat jako úsečky, nýbrž jen jako mnohorozměrné "plochy" což se bude těžko kreslit...
Tak je to ovšem pouze v tomto velmi jednoduchém maličkém třírozměrném případu, v němž se zjevně žádné iluze neschovávají. Obecně následují další kroky.
Krok 3: Převedeme možnost Nic s aplikovanými Ztotožněními na mnohorozměrný geometrický útvar. Tento převod je jednoznačný. Fakticky jsme tento útvar zvolili s pouze ho namodelovali ve dvou krocích.
Krok 4: Vytvoříme projekce nižších dimenzí z hlediska jednotlivých vlastností (=mnohonásobných ztotožněných Nic) a jejich kombinací
Krok 5: Hledáme v nich opakování a struktury řídící se nějakými zákonitostmi, které vytvářejí iluze.
Krok 6: Pokud je najdeme pak už to zbývá jen správně přečíst. Z pohledu abc je x,y,z,m,k funkcí (t) pokud konstanty A,B,C,D a hlavně alfa jenž je svazuje jsou takové jaké jsou...
Volba filtru abc tedy ovlivňuje celý můj "vesmír" nejen okolí. Vlastně všechny vesmíry do nichž se promítá. A přestože je počet ztotožnění zpravidla gigantický, je konečný...
Filtr (jenž je vlastně také možností Nic) je tak globálním pozorovatelem dané velké možnosti Nic, jenž je pro něj "brahmánem".
Tímto filtrováním však vznikne jen o něco menší "brahmán", stále obrovský a velmi vysoce dimenzionální.
Tento útvar ovšem lze vyjádřit jako superpozici velmi mnoha nízkodimenzionálních (do 3-4D) útvarů-projekcí, v nichž se mohou vyskytovat iluze.
Filtr typu abc je samozřejmě nejjednodušší možný a filtrovat lze přes libovolnou strukturu, kterou lze z obsažených Ztotožněných Nic vytvořit.
Filtrovat lze z hlediska vlastností, dílčích Nic (bodů v odpovídající geometrii útvaru) nebo celých skupin dílčích Nic (rozklad na několik geometrických útvarů)
Filtrů může být celá kaskáda - to v praxi může reprezentovat jak plynutí času tak "matrjoškování" kvark-proton-atomové jádro-molekula nebo krystal...
Je zřejmé a současně velmi důležité, že 3D objekt (kromě nejjednoduššího jehlanu ze 4 bodů) nelze mít v Nic sám o sobě, nýbrž vždy jen jako projekci něčeho mnohem složitějšího.
Zpět na úvodní stránku