Vědomí
Tak když už víme proč existuje něco místo aby nebylo nic, tak si ještě řekneme něco o druhé otázce jenž tak trápí lidstvo: Co je to vědomí?
Připomínám předpoklady:
1. Reálně existují pouze nepodmíněné existence složené z nic jenž se liší právě polohou v té nepodmíněné existenci
2. Tyto nepodmíněné existence jsou velmi vysokých dimenzí a velmi mnoha stavů
3. Neexistuje ani teoreticky vnější (objektivní) pozorovatel, který by nepodmíněné existence mohl zvenku (objektivně) pozorovat
4. Není žádný skutečný čas
5. Neexistuje žádné "méně než nic".
6. Kromě celých nepodmíněných existencí jsou všechno jen iluze, které vznikají v jejich řezech a dimenzionálních degradacích (jako hvězda či kříž v rozříznutém jablku)
7. Iluze života způsobuje, že v iluzi času dochází k silné samoorganizaci
Vědomí je samozřejmě jen další iluze.
Co má především vysvětlovat?
A. co jsou to vlastně různé smyslové vjemy, bolesti, rozkoše, hormonální stavy...
B. kdo nebo co je vlastně cítí a prožívá
C. změněné stavy po různých intoxikacích nebo hormonálních změnách a jejich odeznívání, spánek, bezvědomí, NDE
Co o vědomí víme:
Je spojeno s životem, ale není nepřetržitě přítomno
Myšlení ve slovech není nutné
Je navázáno na smyslové receptory, ale může být i simulováno bez nich (sny, fantomové bolesti)
Vědomí je něco, co si "pamatuje" vlastní změny
Robot s AI simulující třeba vlka vědomí nemá
Moje tělo je sbírka podmíněných existencí (receptorů), které se po vhodném doplnění jinými podmíněnými existencemi (podněty) a třeba ještě světlem? stanou nepod.ex. (vjemy)
Proč za svoje minulé já pokládám svoje odlišné tělo a ne jídlo, pití a produkty metabolismu jenž ho vahou mnohonásobně převyšují? Protože vzpomínky.
Skupina atomů (jakkoliv veliká a složitá) rozhodně nemyslí a nemá pocity jako bolest, strach, rozkoš, hlad, žízeň, sexuální touhu atd.
Pocit je to, na co v iluzi života reagujeme jako na tento pocit. Bolest je to na co reagujeme jako na bolest, tj. snažíme se jí vyhnout, zmírnit, křičíme atd. Kameny nereagují, tudíž pro ně bolest neexistuje.
Pocity jsou omezené na "tělo", tedy oblast v níž daná iluze života má zpětné vazby. Bodnutí do cizího těla nás nebolí.
Jsme zvyklí na to, že je někde něco. Ale naše myšlenky (jako struktury v Nic) nemají pozadí, jen alternativní struktury-myšlenky.
Proč vidíme jen samé "fraktály"?
Zpět na úvodní stránku
nic