Proč něco existuje?
Protože musí. Nic je neutrální (ne negativní jak se často píše) pojem a potřebuje cosi pozitivního vůči čemu by se vymezil. Díra v té samé díře je zjevně pitomost. Nic nemůže být Nikde.
Dobrá představa nic je bod bez vlastností. Nebo body. Díky neutralitě se v ničem neshodují ani neliší. Bod/body ale v čem?
Nic tedy potřebuje jakousi nepodmíněnou existenci, která pro svou existenci nebude potřebovat nic kromě sebe sama. A bude oním pozadím a okolím pro nic.
pozn. Rozhodně tím pozadím/okolím nemůže být jakýsi objektivní pozorovatel, třeba nudící se Stvořitel. Ani virtuální jako u Einsteina, který ho strká absolutně všude. Ti už by museli v nějakém prostoru být.
Tady pánům filozofům a teologům obvykle vyjde, že tato nepodmíněná existence je buď přece jen nic (nějak transcendentálně pokroucené) nebo naopak stejně transcendentální, leč naopak nekonečně složitá entita.
Přitom existuje následující řešení v rámci logiky využívající podivuhodných vlastností nicoty:
Několik nic tvoří opět nic. Nic může být v libovolném počtu jiných nic.
Takže například tři nic, jenž jsou obsažená ve třech nic-dvojicích (A,B),(A,C),(B,C) tvoří jakýsi prototyp trojúhelníku. Nebo díry jenž se větví do dvou děr, které vedou do dalších děr.
A,B,C se od sebe liší přítomností v jednotlivých bodech trojúhelníku a jednotlivé body (A,B),(A,C),(B,C) zase svým složením. Je to samozřejmě definice v kruhu, ale přesně o to nám u nepodmíněné existence šlo.
U složitějších útvarů už přestane být jejich geometrická interpretace takto jednoznačná (protože jejich nic pochopitelně nejsou označená A,B,C...) a tvoří vysoce-dimenzionální struktury s velmi mnoha stavy a stupni
volnosti. Lze si je tedy zhruba představit jako mnohodimenzinální Rubikovu kostku. Interpretace některých stavů dokonce může tvořit několik oddělených těles. Např. paralelním stavem k obyčejné 3D krychli mohou být
dva čtyřstěny.

pokračování příště

Zpět na Index