Tento web je o tom, že naše "realita" je jen iluze vznikající složitým provázáním zdánlivých "pravidel" (ve skutečnosti náhodných, leč v obřích strukturách nevyhnutelných korelací) v možnostech Nic.
Normálně iluze (zejména časová) končí tam, kde končí její pravidla.
Jenže může nastat případ, kdy je místo konce iluzorní "výhybka", kterou se iluze přehodí na novou sadu pravidel a dočasně nebo trvale podle nic pokračuje.
Takovými výhybkami pro dočasnou změnu mohou být usínání, různé intoxikace, jogínské praktiky.
Pro trvalou změnu pak nemoc či poranění mozku (včetně NDE), trvalá změna myšlení způsobená nějakým silným prožitkem (třeba i nějakým rituálem) a ovšem i banálním dlouhodobým učením (či naopak odnaučováním)
ve škole či duchovním tréninkem.

Rituál samozřejmě nemění příslušnou možnost Nic, ale může změnit výběr pravidel jimiž se řídí iluze příslušného pozorovatele.



Vezměme zdánlivě zcela chaotický systém (barvy zde na rozdíl od zbytku webu neznamenají elementární abstraktní vlastnosti, ale prostě nějaké základní komponenty toho systému).


V něm se ovšem skrývá pravidlo či konjenktura 1 (čtverec z růžové a žluté je vždy doprovázen řadou tří červených někde ve vzdálenosti pixel od toho čtverce). Tedy ekvivalence. Kdyby nebyly spárované všude, šlo by o
podmínku nutnou či postačující. Ovšem způsoby naplnění tohoto pravidla nemusí být jednoznačné, může být naplněno více způsoby. Stejně tak si komplexní iluze "vybírá" z více možností splnění jednoho pravidla.



Ale také se v něm skrývá pravidlo či konjenktura 2 (libovolně pootočený čtverec růžová-žlutá-modrá-zelená) je na některých protilehlých rozích doprovázen žlutým a červeným pixelem. Zde se o ekvivalenci nejedná, což je
obvyklé při různé složitosti (a tedy i očekávané četnosti výskytu) obou prvků pravidla/konjenktury.



Tato dvě pravidla (konjenktury) spolu ovšem sdílí některé stejné prvky, tudíž kolidují. Iluzím to nevadí, ty o sobě nevědí neboť jsou na sobě nezávislé. Ale pokud mají být součástí komplexní iluze, zúčastní se to pravidlo,
které nekoliduje s jejími ostatními pravidly.


Co když je splněna podmínka a není splněn důsledek?
Co když je ke splněné podmínce více možností jak splnit důsledek?

Čím jednodušší jsou pravidla/konjenktury tím více se jeví jako "fyzikální zákony".
Čím větší je jejich násobnost aplikace na prvky možnosti Nic, tím je výsledná iluze větší či "časově delší".
Čím větší je provázanost jednotlivých pravidel/konjenktur, tím je výsledná iluze komplexnější a sofistikovanější.


Co brání tomu, aby iluze z konjenktur vznikaly i v našem "normálním" světě? Především unikátní vlastnosti Nic a absence "pozadí".
Na rozdíl od naší zdánlivé "reality" jsou možnosti Nic tvořeny pouze abstraktními vlastnostmi Nic, jenž jsou vůči sobě ve vztahu imitujícím naše "reálné" vlastnosti.
Iluze jsou ale založeny na "nemůžeme vyloučit" místo na "identifikujeme jako" používané v "reálném světě".


Náš "základní" svět se odehrává v SI jednotkách a jejich jednoduchých kombinacích, přičemž prostor je založen na délce. Připadá nám to samozřejmé a jediné možné, ale není.
Nejenže může být základem 3D prostoru stejně dobře třeba kilogram na třetí, ale kdybychom měli receptory schopné tuto míru vnímat, připadal by nám stejně samozřejmý jako náš metr.
Např. AI nemá žádný důvod preferovat délkové jednotky a vlastně ani třírozměrnost. Natož různí "démoni" se zcela nelidskými receptory i pravidly, podle nichž fungují.
Organizovanost (entropie) systémů se ovšem zachovává v libovolném systému pravidel, jen je ovšem různě vnímána receptory, které ta pravidla zpracovávají.

Každá strukturovaná nejistota má svůj pravidlový potenciál, který se v závislosti na okolí (kontextu) buď mění v konkrétní pravidla nebo přechází do chaosu.
Podobné strukturované nejistoty mají obecně podobné pravidlové potenciály, tudíž jejich pravidla na sebe mohou dobře navazovat.


Zpět do chlívku