Vypadá to prostě. Nula jako reprezentace prázdné množiny a nekonečno jako fiktivní největší ze všech čísel.
Matematici berou nulu jako primární a odvozují z ní přirozená čísla. Je tu ten 360 stránkový důkaz, že 1+1=2 (problém není dokázat, že je to 2, nýbrž že je to jenom a pouze 2 a ne i něco jiného).
Nula krát cokoliv je nula, nulou nelze dělit a nekonečna nelze vzájemně odečítat.
Jenže třeba známá Ramanujanova sumace (1+2+3+...=-1/12) ukazuje, že záludností je mnohem více.
Je nula jablek totéž co nula hrušek? Není, první znamená cokoliv kromě jablka (třeba hruška), druhé cokoliv kromě hrušky (třeba jablko).
A co teprve nula nul (0 x 0)! Podle kalkulačky je výsledkem nula, ale to by zjevně byla jedna nula, ne nula nul. Správně by tedy výsledkem mělo být cokoliv kromě nuly. Třeba 8. A skutečně, když 8 jablek vydělíme nulou jablek
(to odpovídá otázce kolik je v 8 jablcích hrušek), výsledek bude 0. A funguje to i obráceně. Když těch 8 jablek vydělíme nulou tak se ptáme, co je té hromádce jablek obsaženo 0x. Samozřejmě ne-jablka aka žádné jablko aka 0 jablek.
Kdyby 0x0=0 tak by taky muselo platit (po vydělení obou stran nulou), že 0=0/0 a to matematici jaksi neuznávají:-) Ono i násobení "normálních" čísel nulou je taková pofidérní operace, protože se de facto se nejedná o počítání nýbrž o přesun
do jakéhosi "potenciálního stavu" z něhož se dělením nulou lze zase vrátit do "reality".
V iluzích se skutečná nula ani nekonečno (kvůli své nejednoznačnosti) přímo vyskytovat nemohou. Iluzorní matematika založená na 0x0=0 je ovšem potřebná jako vysvětlení mnoha iluzí. Existence objektu s vlastností 0 krát cokoliv = 0 je totiž součástí definice
matematického prostoru. Jenže nula není cokoliv nýbrž absence cokoliv/čehokoliv.
Pro nás je primární začít přirozenými čísly a doplnit je postupně nulou (coby rozdílem např.7-7), nekonečnem a kontinuem. Jenže ve skutečnosti je to právě naopak, přirozená čísla jsou důsledkem inherentní nekonečné nejednoznačnosti nuly.
Chytlavě řečeno : Nula není projevem jednoznačnosti (přirozených) čísel, čísla jsou projevem nejednoznačnosti nuly.
Musí to tak být, protože nula je jen zjednodušením Nic a prázdné množiny a musí tudíž odrážet jejich "iracionálnost" a problémy s "žádným Nic".
Je zajímavé, že skoro všechny úvahy kolem nekonečen se týkají jejich velikosti a ne jejich nejednoznačnosti, která je v praxi mnohem důležitější. Ve všech těch úvahách o "splývání s naší nekonečnou podstatou" se právě zapomíná, že nekonečno je nejednoznačné a
tedy pro podobné úvahy paradoxní. Zjevně nelze být několika vzájemně si odporujícími věcmi najednou. Což by mělo zajímat všechny kdo mluví třeba o nekonečném a věčném Bohu. A matematici by měli místo "posloupností jdoucích do nekonečna" říkat "...do nekonečen".
Protože těch nekonečen jsou nekonečna a každé jiné.
0x0 nerovná se 0 je v podstatě taková "nerovnice stvoření" :-) Cenou za to, že si můžeme spočítat charakteristiky věcí je to, že nevíme kde se ty věci vzaly.
Nula se principiálně liší od nic. Rozdílem jablka od něj samého je nic. To co zůstane z misky s deseti jablky po odebrání deseti jablek je nula jablek, tedy miska, prostor a všechno ostatní.
Matematici samozřejmě mají své důkazy, že 0x0=0 a já jim je neberu. Definice prostoru či pole jsou ovšem vždy "naložené" předpokladem, že existuje nějaký "nulový člen".
