Často slyšíme, že "máme karmu" dobrou či špatnou jako bychom měli na sobě upevněný batoh. Nebo přímo osobního soudce co nás odmění či potrestá za každý skutek:-)
Jenže pravda je, že my JSME naše karma. Ona určuje nejen co nás čeká (při bloudění v Samsáře), ale i naši identitu, kterou se lišíme od ostatních lidí, zvířat, věcí.
Často se ptáme "Proč nejsem někdo jiný?" (-Protože mám svojí karmu a ne karmu někoho jiného) nebo "Je někde můj dvojník s jiným osudem?" (-Ne. Pokud má jiný osud, tak to není můj dvojník).
Karma je v mnoha směrech spíše jako řeka nebo ještě spíše jako celé povodí řeky.
Labe není Rýn, protože pramení v Krkonoších a vlévá se do něj Cidlina, Vltava a Ohře.
Labe je pořád Labe v Hradci, Ústí i Hamburku, i když je pokaždé jiné a má třeba i jiné jméno. Nese si následky toho co provádělo v dřívějších částech své cesty. Pokud někde nabralo nějaký odpad,
ponese si ho dokud se ho nezbaví nebo nepřestane v moři individuálně existovat. A samozřejmě si nese i následky toho co prováděly jeho přítoky, byť příslušně naředěné.
Podle principu sunyaty je Labe současně korytem, vodou, tím co v ní plave i ovlivnění vnějšími vlivy. A má jako řeka i vliv na své okolí a povodí, což zase zpětně ovlivňuje tu řeku.
Může i dočasně vyschnout (ekvivalent smrti) a po znovuobjevení vody být stále ovlivněno svou předchozí existencí. Kanály z něj vyvedené jsou vlastně jeho děti přebírající karmu svých rodičů.
Vlitím do moře svou individuální karmu ztrácí a je již k nerozeznání třeba od toho Rýna.
Ne každá řeka-karma ale končí v moři-nirváně. Podobně jako řeka má i slepá ramena, která mají "minulost", ale sama nejsou "minulostí" žádného bodu v té řece. Zřejmě tak fungují třeba sny.



S touto analogií ovšem nelze zacházet neomezeně daleko.
Řeka teče krajinou, kdežto karma částmi nejednoznačné nicoty, které sice plní podmínky pro realitu a iluzi času, ale ne všude také pro iluzi života a myšlení.
Takže živý tvor je sice svojí karmou celou svou cestu k nirváně (analogii rozplynutí v moři), ale jen v některých úsecích této cesty je schopen si sám sebe (a tedy i tu karmu) uvědomit.
Dokud jsme svojí karmou (tedy nejsme v rozplynutém "mořském" stavu), jsou pro nás všechny non-dualistické poučky nesmyslem a všechno i my sami je pro nás duální.

Karma je logickou (příčinnou) návazností iluzorních skutků a událostí. Příčina a důsledek pořád dokola. Logicky. Hromadění dobré karmy vede jen do dobrých částí Samsáry, ne k nirváně.
K tomu je třeba transcendovat i logiku. Paradoxně tedy lze ze Samsáry vyskočit i na jejím "zlém" konci i když je to ještě mnohem méně pravděpodobné než pácháním "nelogického dobra" boddhisattvy.



Zpět do chlívku