Nejdřív jen nepřesný "nástřel" pro motivaci:
V ohromném mnoharozměrném grafu (realitě) je obsaženo mnoho malých grafů (můj mozek).
Pokud "mozek" ještě zjednoduším, tj. odstraním některá propojení nebo dokonce uzly, bude tam těch "mozečků" samozřejmě ještě více. A méně restrikcí pro jejich účast v iluzích.
Tato matematická operace odpovídá tomu, že poškození mozku (třeba při šamanském iniciačním rituálu, požití psychedelik, NDE atd.) přináší "paranormální" schopnosti, ale také větší "rozmazanost" myšlení.
Podobné zjednodušení nastává i při usínání díky spánkovým hormonům. Proto můžeme ve snech třeba létat.
Kromě rozmazanosti se mění i vnímání času - objektivně kraťoučký sen či drogový trip se natáhne na subjektivně dlouhou dobu.
V nejtěžších případech "zjednodušení" (hlavně při umírání, zásazích bleskem, těžkém zdrogování atd.) se původně jednotný graf dokonce rozpadne na několik menších oddělených. To jsou pak ty různé
mimotělní a mimočasové zkušenosti, pokud se z toho ovšem dotyčný mozek vůbec někdy zas dá dohromady.
Existuje samozřejmě i opačný proces, kdy se nové uzly a propojení naopak objeví. Nejspíše tak, že zmizí blokády mezi nimi. Tento úkaz je ale mnohem vzácnější.
Znamená naopak zaostření oproti normálu, paralyzování některých "běžných" schopností a subjektivní zpomalení času. Prý lze takto třeba vidět kulky jako pomalu se přibližující kuličky.








Přechod do nového těla během smrti:
a) Běžný občan - nepřipravenost, chaos, panika. Vědomí se nekontrolovaně rozsype jako převržená popelnice. Žádná smysluplná reinkarnace se nekoná.
b) Soustředěný buddhistický mnich - srovnané a sbalené nejdůležitější myšlenky, klid, vědomí cíle.








Zpět na úvodní stránku